Označení odpovídá v češtině výrazům řazeným tradičně k záporným zájmenům a příslovcím (nikdo, nic, žádný, nikdy atd.). Termín n-words, který se postupně ve formálně-lingvistických pracích ujal, odkazuje ke skutečnosti, že tyto výrazy zpravidla začínají hláskou n asociovanou s vyjadřováním větné negace (např. ✍Laka(ová), 1990), a to v jazycích, na nichž byly budovány základy dnešních přístupů k syntaxi větné negace (tedy především angl. n-slova jako nobody ‘nikdo’, nothing ‘nic’, no ‘žádný’, ale např. také italština s nessuno ‘nikdo’, niente ‘nic’, nessun ‘žádný’ n. španělština s nadie ‘nikdo’, nada ‘nic’, nunca ‘nikdy’ apod.). Toto zobecnění lze však vztáhnout i na slovanské jaz. N v n-slovech přitom nemusí etymologicky s větnou negací souviset (např. ✍Penny, 2001 pro španělštinu). Synchronně lze tedy říci, že v č. jde o formy derivované prefixem ni‑ od k‑základu: ni-kdo, ni-c, ni-kdy atd. (viz ↗neurčité zájmeno); a zájmeno žádný, které během vývoje č. obsadilo význam pravidelně derivovaného tvaru *ni-jaký.

1 Sémantika n-slov obecně

Sémantická reprezentace n-slov stála dlouhou dobu v centru zájmu řady syntaktických přístupů k ↗větné negaci a ↗negativní shodě. Zatímco v některých jaz. (např. angličtina v (1)) se totiž zdá, že n-slova mohou negovat celou větu – jsou tedy skutečnými nositeli operátoru větné negace, v jiných jaz. naopak n-slova negovaný predikát vyžadují (např. čeština ve (2)):

Jazyky prvního typu jsou obvykle označovány jako jazyky s dvojitou negací (double negation languages), n. také jako jaz. bez negativní shody. Tento termín je motivován počtem skutečně interpretovaných logických negací ve větě daného jaz., který je vždy stejný jako počet negací vyjádřený morfologickými prostředky (tj. v příkladech známých z literatury dvě). Např. angl. větu Nobody didn’t come obsahující n-slovo (nobody) a negované predikátové sloveso (didn’t come) lze přeložit jako Není pravda, že nikdo nepřišel, nikoliv jako Nikdo nepřišel. Jazyky druhého typu jsou označovány jako striktně negativně shodové jazyky // negative concord-languages; podrobněji ke klasifikaci jazyků podle negativní shody viz ↗negativní shoda).

N-slova v jaz. bez negativní shody jsou v dnešní době tedy obvykle reprezentována jako skutečné negativní kvantifikátory (tedy typ zobecněných kvantifikátorů podle ✍Barwise & Coopera, 1981), zatímco v negativně shodových jazycích jako ↗indefinita, která sama operátor větné negace nenesou, ale jsou nutně interpretována v jeho skopu (pro přístupy k sémantice samotných indefinit viz ↗indefinitum). Nicméně ani tento postoj není úplně jednotný. Hlavní proudy v diskuzi o sémantické povaze n-slov v negativně shodových jaz. (tedy jaz. typu č.) jsou následující: (i) n-slova jsou negativní univerzální kvantifikátory stejně jako v jaz. bez negativní shody (např. ✍Zanuttini(ová), 1991; ✍Haegeman(ová) & Zanuttini(ová), 1996; ✍de Swart(ová) & Sag 2002); (ii) n-slova jsou ↗negativně polaritní výrazy (✍Laka(ová), 1990; ✍Ladusaw, 1992); (iii) n-slova jsou indefinita bez sémantické negace (v dnešní době převládající přístup; např. ✍Zeijlstra, 2004; ✍Penka(ová), 2010; ✍Dočekal, 2013). Kromě výše zmíněných přístupů existují i další, jako např. ✍Giannakidou(ová) (2000), která reprezentuje n-slova jako polaritně senzitivní univerzální kvantifikátory.

2 Česká n-slova

2.1 Syntax

N-slova v č. a ostatních negativně shodových jaz. jsou licencována operátorem větné negace, který je v syntaktické struktuře c‑komanduje. Toto pojetí zapadá dobře do jednotné teorie ↗negativní shody. Licencování n-slov je ohraničeno větou (v č. pravděpodobně CP): V příkladu (3a) je n-slovo ve stejné větě jako negované predikátové sloveso, je proto licencováno (předpokládáme, že v č. je negovaný predikát skutečně nositelem operátoru větné negace – v rozporu s modelem prezentovaném v ✍Zeijlstra, 2004); zatímco v (3b) je mezi licencující negací na predikátovém slovese a n-slovem hranice věty (CP uvozená spojkou že), n-slovo tedy licencováno není. V č. nepozorujeme rozdíl v licencování n-slov přes hranici věty ani při změně spojky a slovesného způsobu ve vedlejší větě, jak je vidět v (3c); na rozdíl např. od španělštiny, kde jsou určitá slovesa selektující tzv. subjunctiv ve vedlejší větě schopná licencovat n-slova i přes hranici věty. To bývá přičítáno jednak jinému typu větné hranice mezi indikativem a subjunktivem (obecně konjunktivem), ale i odlišným sémantickým vlastnostem n-slov v nestriktně negativně shodových jaz.; konkrétně odlišným požadavkům na licencování, viz např. ✍Jäger ( 2008):

Velikost syntaktické struktury, kterou česká n-slova představují, testuje ✍Dočekal (2013) podle ✍Wintera (2005), a to pomocí ↗koordinace, viz Dočekalův příklad v (4). Koordinace na úrovni D', tedy koordinace dvou singulárů, by vedla k plurálové shodě na slovese (spojení dvou sg. dává dohromady pl.), zatímco koordinované NP dědí sg. v případě, že ve výsledné interpretaci věty obě NP referují ke stejné entitě. V příkladu (4) vidíme možnou singulárovou shodu ve větě s dvěma NP obsahujícími n-slova, česká n-slova tedy z testu vycházejí jako NP:

1.2 Sémantika

Standardní je v současnosti chápat n-slova v jaz. typu č. jako indefinita bez větné negace, která jsou morfologicky značená pro shodu s operátorem větné negace (prefix ne‑). Tato „negativní“ morfologie (prefix ni‑) tedy nepřispívá žádnou negací do významu lexému, je chápána jako syntaktický jev podobně jako např. shoda predikátového slovesa se subjektem v rodě a čísle – srov. (5) pro shodu n-slov s větnou negací a (6) pro shodu přísudku s podmětem:

Detailní aktuální formálně-sémantickou analýzu č. n-slov představuje ✍Dočekal (2013). Argumentuje pro formální reprezentaci n-slov jako indefinit bez větné negace (proti pravým negativním kvantifikátorům), interpretovaných nutně ve skopu větné negace (což je sémantický protějšek syntaktického požadavku, aby byla n-slova ve struktuře operátorem větné negace c-komandována; viz ↗negativní shoda). Prvním z testů, který uvádí, je možnost umístění n-slova do predikátové pozice. To není pro skutečné kvantifikátory dovoleno, jak predikuje teorie sémantických typů (✍Montague, 1973). V příkladu (7a) je vidět, že zatímco NP, AP a PP jsou v predikativní pozici ve větě v pořádku (typově jde o predikáty), QP (kvantifikátorová fráze) není dovolena: je totiž stejného sémantického typu jako vlastní jméno v subjektové pozici (viz typy v (7b)), a je s ním tudíž nespojitelná principem funkční aplikace (7c):

Příklad (8) ukazuje, že česká n-slova v predikátové pozici zakázána nejsou, sémanticky tedy nejde o kvantifikátory, ale o predikáty (typ <e,t>):

Zdánlivé odchylky od tohoto pravidla jsou pozorovány i pro angl. (kde se předpokládá, že n-slova jsou skutečně negativní kvantifikátory, přesto se někdy v predikátové pozici objevují), platnost testu těmito příklady však zpochybněna není; podrobně včetně formální analýzy viz ✍Partee(ová) (1987)n. i ✍Dočekal (2014) pro úpravu jejího návrhu na základě č. dat. Jakožto predikáty (typu <e,t>) podstupují shiftovací operaci (viz ↗type shifting) v případě jejich užití v pozici argumentu. ✍Dočekal (2013) uvádí, že tato operace je možná jen ve skopusu negované událostní proměnné. Z tohoto pohledu lze tedy tvrdit, že n-slova v č. jsou vždy interpretována nespecificky (ve smyslu tzv. skopální specifičnosti, viz např. ✍von Heusinger, 2011): reprezentujeme-li n-slova zjednodušeně jako ↗existenční kvantifikátor, pak má tento kvantifikátor ve větě s větnou negací vždy užší skopus než negace, viz (9a), narozdíl např. od indefinita s prefixem ně‑, které má ve stejném kontextu skopus vždy širší (10b). Specifická interpretace n-slova (9b) a nespecifická interpretace indefinita s prefixem ně‑ (10b) je v kontextu větné negace zakázaná. Českými n-slovy tedy (v kontextu větné negace bez dalších logických operátorů) nelze referovat k jedné konkrétní entitě:

Poměrně málo je v literatuře zmapována interpretace č. n-slov ve větách s více logickými operátory (tedy s negací a dalším operátorem). V příkladu (11) můžeme pozorovat, že existenční kvantifikátor n-slov je opět interpretován nutně ve skopusu operátoru větné negace, sám však může mít širší skopus než univerzální kvantifikátor lexému všechen (interpretace v (11a), která je preferovaná). Interpretace v (11b) je také možná, pravděpodobně by byla ale podpořená změnou slovosledu ve větě:

Co se skopusu n-slov týče, lze tedy shrnout, že jsou nutně interpretována ve skopusu větné negace, nikoliv však ve skopusu všech ostatních logických operátorů ve větě.